Moje nejhorší stáž
Těsně před začátkem šestého ročníku jsem měla splnit povinnou stáž z gynekologie a porodnictví. Vybrala jsem si jinou fakultní nemocnici než tu naší v Motole, především kvůli blízkosti popáleninové kliniky, která mě tehdy zajímala a občas jsem tam chodila. Naše vlastní klinika v Motole vydala oficiální požadavky na praktické činnosti, které má student zvládnout, a které byly zahrnuty ve smlouvě o stáži, kterou oddělení gynekologie muselo před začátkem stáže podepsat. Navíc stejné požadavky byly i v našem slavném Logbooku praktických dovedností, který ve skutečnosti nikoho nezajímal a ani jsme ho ke konci studia neukazovali. Podle obojího, jsme měli vidět několik porodů i císařských řezů, asistovat při operacích, zkoušet gynekologické vyšetření a pozorovat ultrazvuky.
Dopředu se oznamuje, že žádná z následujících informací není relevantní pro současný stav popisované kliniky, protože jsem tam byla těsně před kompletní změnou vedení. Doufejme, že se hodně změnilo.
Na operační sál jen “na tajňačku”
Začátek stáže byl až v 9 hodin a rozhodně, podle sekretářky zajišťující organizaci studentů, nebylo vhodné přijít dříve. Jinak řečeno, ranní hlášení i začátky ambulancí se bez studentů obešly. Nikdo se nestaral o tom, kam kdo který den půjde. Postupně se mi podařilo doptat na určité možnosti, co bych mohla dělat. Ještě tak nějak standardně probíhalo pozorování vyšetřování těhotných ultrazvukem a pozorování dění v urogynekologické poradně, kde jsem mohla občas i položit otázku. Největší šok přišel na sálech. Na gynekologii probíhá hodně malých výkonů, jako různé kyretáže apod. Jen jedinkrát a to tady, se mi stalo, že mě sestry nenechaly se alespoň dívat, protože dámy –pacientky by s tím nemusely souhlasit ( ve fakultní nemocnici, řádně podepsaná smlouva o stáži). Jejich osobité řešení situace spočívalo v tom, že jsem se vždycky odešla schovat na uspání a probuzení pacientky, tak aby mě neviděly. Tím pádem byly vlastně podvedeny ony i já, ale ani jedno personálu včetně lékařů nijak nevadilo.
Pořezaný asistent
O dost horší byly velké výkony, konkrétně ten týden probíhaly ablace prsů kvůli nádorům. Nejdříve jsem pozorovala dění. Doktorka-operatérka byla nesnesitelná osobnost a neustále, to ale znamená opravdu celou operaci bez přestání, jí něco nevyhovovalo. Nádorovou tkáň operovala obyčejným „ studeným“ skalpelem se zbytečně velkým krvácením a možnou kontaminací ostatních tkání nádorovými buňkami. Jizva a celkové přizpůsobení techniky případné rekonstrukci prsu byly hodně nízko na seznamu priorit. Zatím jen jednou jsem viděla, aby operatér pořezal asistenta (to jak všude možně šermovala tím skalpelem).
Mezi námi dvěma proběhly přesně dva rozhovory: Jednou jsem se zeptala, proč nepoužívá elektrický skalpel, na což reagovala se slovy: „ A proč bych ho jako měla používat, to jsem nikde takhle neviděla“ Dále jsem se chtěla aktivně zapojit, jak mimo jiné i plán stáže předpokládal a zeptala jsem se, jestli bych mohla asistovat. Odpověď? „ A nechtěla byste rovnou operovat?“ Nakonec asistovala jejich nová letošní posila, absolventka z Plzně, která „ chtěla dělat chirurgii, ale chtěla do Prahy a vzali jí jenom na gynekologii tady“, a která si ani neuměla obléci sterilní rukavice. O asistování na sále během školy ani nezavadila.
Podvody s Logbookem praktických dovedností
Výsledek stáže bylo přesně nula přirozených porodů (údajně během 14 dnů přes den ani jeden nebyl), stejně jako císařských řezů. Nula asistencí a nula gynekologických vyšetření. Průměrně jsem tam byla 3 hodiny denně. Bez jakéhokoliv vyžádání mi sama sekretářka dala pochvalný dopis jako hodnocení stáže, kde byla spousta nesmyslů v podobě mého skvělého přístupu a aktivního zapojení do chodu oddělení. Bez mrknutí oka mi zařídila podepsání všech výkonů v Logbooku praktických dovedností a na fakultě jsem záhy v kolonce Letní gynekologická stáž objevila 3 kredity. Všechno jak má být, nebo ne?
Co jsem s tím udělala
Leccos jsem měla možnost vidět během stáží v šestém ročníků na naší motolské klinice, kde to probíhalo přeci jen dosti jinak. Zapsala jsem se na seznam zájemců o asistenci na operační gynekologii v Podolí a několikrát mi volali, že mám přijít ráno jako druhá asistence na sál, což bylo dokonce placené jako brigáda. No a ve Francii na chirurgii patřilo k mé práci asistovat u urgentních císařských řezů ve službě, takže nakonec jsem jich pár desítek zblízka viděla.
