Pohovor ve Švýcarsku

Březen 2017, volný týden na učení před státnicí z gynekologie. Jedu na první pohovor do Švýcarska, jedné z mála zemí Evropy, kterou jsem dosud nenavštívila. Spojení mezi Českou republikou a Švýcarskem (jak se později ještě mnohokrát přesvědčím) patří bohužel k těm horším. Navíc se mám učit na státnici a peněz taky není úplně na rozdávání. Celková investice je několik tisíc + 3 dny i s cestou, ale jednou jsem se rozhodla a jdu to toho naplno.

Cesta tam a jak na ní ušetřit

Vzhledem k času pohovoru nezvládnu cestu zorganizovat tak, abych ve Švýcarsku nespala. Naštěstí jsem aktivní na Couchsurfingu a najít hostitele v Lausanne je pro mě otázka několika málo odeslaných žádostí. Klíčovým bodem pro ušetření při cestě do Švýcarska je ale dostat se autobusem (nebo vlakem/ nebo letadlem) co nejblíže k cílovému místu, a to kvůli astronomickým cenám vlaků. Představte si to asi jako 10 krát vyšší cenu než byste očekávali v ČR. Nebo, že zaplatíte stejně za 1000 km z ČR jako za méně než 100 km vlakem po Švýcarsku. To už stojí za pečlivé plánování.

Přijíždím do městečka, kde je ona nemocnice. Trochu si ho projdu a už šlapu do kopce k nemocnici. Ptám se na recepci, kde se mám ohlásit. Všichni jsou neuvěřitelně příjemní a ochotní. Dostávám se k sekretářce šéfa oddělení, které se s nepředstíraným zájmem ptá, jak jsem se tu ocitla. Později mě vede do kanceláře, kde už sedí šéf oddělení a jeden z ortopedů-šéfů.

Jak probíhal samotný pohovor

Pohovor probíhá poměrně formálním způsobem. Otázky jsou očekávané a jsem na ně připravena (svůj předpokládaný proslov mám sepsaný a zkonzultovaný s několika rodilými mluvčími). Proč jsem se rozhodla jít do zahraničí, co čekám od Švýcarska, jak jsem se naučila francouzsky, jestli umím německy… Z jejich strany mi vysvětlují, jak funguje švýcarský systém, že je třeba si udělat Základní zkoušku z chirurgie a dostat se na univerzitní pracoviště. To už dávno vím, takže jen přitakávám. Vždy se ptají, jestli máte otázku a je vhodné nějaké položit ( odhadem 2-3). Je třeba ukázat svůj zájem a přehled o situaci. Jestli si dobře vzpomínám, ptala jsem se, jestli se pracuje i na urgentním příjmu, kolik je na oddělení médecin assitants ( lékařů před atestací) a jestli je možné spolupracovat na výzkumu. Loučíme se a po 20minutovém pohovoru mě čeká další 20hodinová cesta domů…

Místo jsem dostala, ale…

Odpověď dostávám asi do 14 dnů. Nabízí mi místo, ale o půl roku později než by se mi hodilo. Moc nad tím ale nepřemýšlím, rozhodla jsem se už ve chvíli, kdy jsem nastoupila do autobusu směr Švýcarsko.  S odloženým nástupem si nějak poradím (nakonec jsem pracovala půl roku ve Francii, jako FFI-faisant fonction d’ interne) a stáž si nechala uznat do švýcarského systému. O tom si přečtěte více zde. Za dalších 14 dní přijde smlouva, kterou obratem posílám zpět. Mé první místo ve Švýcarsku je s konečnou platností v kapse.

O dalších pohovorech

Během jara 2017 jsem byla na dalších dvou pohovorech, v jiných nemocnicích přibližně stejné velikosti a významu. Bavili jsme se o angažmá na další rok, v tu danou chvíli tedy s prakticky dvouletým předstihem. Oba jsou úspěšné, ale v jednom případě mi nabízí místo na ortopedii, což odmítám. Jednou se pohovor odehrává před asi 10člennou komisí, kde si jednotliví lékaři vyměňovali ironické a mírně nepřátelské poznámky mezi sebou v návaznosti na mé odpovědi. Došlo i na nepříjemné otázky typu, jestli a kdy chci mít děti nebo kolik času si dávám ve Švýcarsku před návratem do ČR. Když si to člověk umí nějak zdůvodnit, neexistuje špatná odpověď. Hlavní je mít věci dost rozmyšlené (nebo se tak alespoň tvářit) a „vědět co chci“.