Svatba v nemocničním pokoji

Patrick je asi 60letý pacient s nádorem pankreatu v terminální fázi. Bohužel, jeho střevní průchod je z velké části omezený okolo rostoucími metastázami. Možná už se to neuvolní a v této situaci přichází do nemocnice na mé oddělení. Neseznamujeme se zrovna za optimálních podmínek. Jako pacient se soukromým pojištěním by měl mít automaticky samostatný pokoj, ale sestry si nedaly pozor. Musím se omlouvat a rychle zorganizovat nápravu. Dál už to jde ale lépe, dozvídám se, že jeho vášní i zaměstnáním byla výběrová káva a koření. Několik dní se při mých vizitách v jeho pokoji bavíme převážně o jeho cestách po světě, kde a proč se mu co líbilo.

Musí se stihnout svatba

Už od příjmu Patrick všem hlásí, že si chce vzít svojí dlouholetou partnerku za ženu, a že svatba bude v pátek v jeho pokoji. Všichni si o tom špitají a všeobecný názor je, že je to z majetkových důvodů.  Kdekdo řeší, jak se to zorganizuje, odkud přijde oddávající, a kdo bude lékař potvrzující příčetnost při obřadu. Poprvé potkávám jeho partnerku, milá dáma a bývalá zdravotní sestra z domácí péče. Po krátkém small talk se dostáváme k podstatě věci, a opatrně se ptám, jak se na svatbu chystá ona. Vypadá potěšeně a usmívá se, i když s náznakem smutku. Zdá se, že půjde o víc, než jen o první krok k majetkovému vyrovnání až Patrik nebude.

Oddávající, svědci a lékař…

Zbývají ještě dva dny, kdy se s oběma lépe poznávám. Bavíme se celkem nenuceně, on je se svojí diagnózou obeznámen a ke smíření s osudem chybí už jen ta svatba. Proč vlastně tolik spěchají? Původní odhad prognózy byl jen v řádu dní, a proto už Patrick nechce na nic čekat. Navíc do hry mohou vstoupit opiáty, které odcloní realitu bolesti, ale i jiných prožitků.  Mezitím si mě vyberou jako lékaře, který potvrdí podpisem jejich sňatek. Těší mě to

Bez proslovů, ale s prstýnky.

V pátek první potkávám nastávající manželku. O něco elegantnější oblečení než obvykle, proutěný koš s občerstvením a trochu nervózní úsměv. Podruhé se setkáváme až na pokoji, kde už je Patrik sedící na posteli i dvě paní oddávající. Předčítají nějaká lejstra, z nichž jedno musím podepsat. Pak už jen krátké všem známé otázky: dobrovolně a z lásky, a za 5 minut je po všem. Na vzájemné sliby ani prstýnky se nehraje. Polibek, přípitek šampaňským a drobné občerstvení. Novomanželé se usmívají oba. Všech asi 6 přítomných začíná gratulovat oběma novomanželům sedícím na nemocniční posteli. Smutek tu v tu chvíli není.

Dárek od novomanželů

Přicházím na řadu. Už od začátku si pečlivě rozmýšlím, co popřát. Hodně zdraví a společných let v manželství jaksi nejde. I zbytek z možných obvyklostí se nedá příliš využít. Říkám, že jsem ráda, že je vidím spokojené, a že to dobře proběhlo. Pak překvapují oni mě. Podávají mi obálku, a říkají mi, že by si moc přáli mi nějak poděkovat. Nemám tušení za co přesně. I když se strašně moc zdráhám ji vzít, samotná situace nás všech dohromady s Patrikovým zdravotním stavem a jejich upřímné výrazy mě nenechají odmítnout. Je to poukázka na nákup v jeho obchodě s kořením.

Posel špatných zpráv

Patrick za pár dní odchází domů, stav se nezlepšil, ani nezhoršil a tak se o něj bude doma starat jeho paní. Součástí nového života je i pumpa s morfinem. Asi za týden jdu do města a všimnu si toho krámku. Poukázku mám s sebou, ale v tu chvíli ani nevím jak s ní naložit. Za pultem provoněného obchodu stojí prodavač asi ve věku Patrika.  Dáváme se do řeči. Začínám hodně opatrně. Ptám se, jestli ví, že majitel obchodu je nemocný. Ukazuje se, že je s nemocí do jisté míry obeznámen, ale nevěděl o posledním vývoji. Můžu si tedy dovolit pár detailů na samé hraně lékařského tajemství, abych mu naznačila, kam až dospěla vážnost situace. Je očividně zasažen. Tou dobou se známe asi tak dvě minuty. Z ničeho nic mi začne vyprávět o tom, že mu přes pár měsíci zemřela maminka.

V Patrickově obchůdku s kořením

Vypráví neuvěřitelné detaily o tom, jak to prožíval. Poslouchám, ale není na to, co odpovědět. Dál se bavíme o koření, Patrickově tajném receptu na nějakou směs na sýry a jeho jiných specialitách. Má spousty nápadů, co bych měla z jejich sortimentu vyzkoušet, ale najednou se na využití té poukázky už necítím. Na něco se vymluvím, a odcházím. Vím, že ji nikdy nepoužiji, protože jsem jí nedostala, abych si něco koupila. Bylo to pozvání k nahlédnutí do Patrickova světa.